2018

8.5.

Tak dneska mě panička vytáhla pod sedlo. Strašně se mi teda nechtělo, už když donesla to sedlo, tak jsem na ni vrhl opovrživý výraz. Nebylo mi to teda moc platný no. Tak se šlo na jetel. Pásli jsme se tam předtím všichni asi týden, tak je tám krásnej golfáč, jak pronesla teta Renata. Zpočátku jsem zkusil svoje oblíbený hup do vzduchu, ale to nevyšlo a musel jsem teda ťapat no. Pak to ale přišlo. Plachta..... Modrá.... a... foukal větřík a... a... ona se HÝBALA..... No to nešlo nic jinýho, než začít mlátit hlavou, vytřeštit oči, hopsat a couvat. Jenže panička mě stále pobízela, že tam mám jít, ale ta plachta by mě dozajista celýho sežrala, tak jsem si stoupl ještě párkrát na zadní a pak... No a pak jsem dostal na zadek. To bylo obrovský překvapení. Musel jsem jít no. Ale pak když už byl skoro konec, tak jsem to zkusil zase, zase na zadní a hop vyhodit a kozlík a kozlík a kozlík a a ... no a zase na zadek. To jsem se naštval a začal hopkat víc... no a neprošlo to........ Tak teda dobrá, já nějak rychle projdu, trošku ještě zacváláme no a končili jsme. Má noční můra skončila. Snad to nebude příště zase tak strašidelný.

19.5.

Ahoj všichni. Dneska byl krásný den, ano opravdu byl, do doby, než přišla panička a šli jsme něco dělat. Dala mi uzdečku, jako vždy. Snaha si nevzít udidlo teda byla, ale prohrál jsem. A jakoby toho nebylo málo, tak mi zapla ještě takovej ten řemínek pod tlamou, že jsem jí nemohl otevřít. No co si to jako dovoluje?? Tak jsme teda šli na jetel. Plachta se tam zase hýbala, jako minule, ale dneska jsem teda měl úplně jiný problémy na řešení. Přišla zase ta paní, co vždycky stojí uprostřed a začalo se. Byl jsem teda jako hodný, párkrát pohodil hlavou a stále řešil, co mi to jako nasadili a proč. Pak se mělo nacválat, tak jsem dal paničce teda za vyučenou. Při každě její snaze se přeci musí vyhazovat a hopsat a cválat stylem, že se skáče dosti vysoko a daleko. No zůstala nahoře, dostal jsem na zadek a stále po mně něco chtěla, tak jsem hopsal a hopsal a hopsal, až jí prej louplo v krku a zádech a něco říkala tý paní, co stojí uprostřed a ta na chvilku odešla. Když přišla, tak vypadala úplně jinak. My k ní přišli, panička slezla a vyškrábala se na mě ona. Nevěděl jsem, co s ní mám dělat, ale tak zkusili jsme to. Hrozně mi do všeho kecala a to mi dost vadilo. Tak mě za chvilku napadlo, že bycjh jí moh ukázat, jak se lítá směrem k zemi a ono se mi to povedlo. Ale to jsem neměl dělat. Vyškrábala se zase zpátky a začalo to. Takle jsem na zadek snad ještě nedostal a ona už zůstala nahoře. No to byl průšvih. Stále mi do všeho kecala, chtěla po mně věci, který jsem teda fakt už dlouho nedělal. Vztekal jsem se, to jo, ale nebylo mi to moc platný. Byl jsem zpocený, že to ze mě kapalo. No nakonec zase vyhráli ty dvounožky. Ale příště jim nic nedaruju.

23.5.

Lidičky průšvih! Oni na to přišly! Začaly mě teď, moje panička a ta druhá paní, brát nejprve na lonž (pro neznalce to je to dlouhý vodítko, na kterym se běhá dokolečka až se z toho nejednomu koni hlava zamotá) a nechaj mě jako prej vylítat a vyblbnout. Je teda pravda, že si občas vyhodim, zahopsam atd.... no a když si takle zamotam jako hlavu, tak si na mě panička teprve sedne a chrochtá si blahem, jak jsem prej hodný. i když dneska jsem nebyl... Jsem si tak trochu povyskočil ve cvalu, ale pak jsem dostal na zadek, a tak už jsem byl teda hodný no. Jsem moc zvědavej, co zase vymyslí příště a jak dlouho budu muset chodit na ten špagát.... Vždyť já už jsem hodnej... 

7.6.

Tak tohle bylo divný.... Hoooodně divný. Byl jsem zavřenej ve stáji s Luisem, že prej jako zlobim Kinga a to není pravda, byly tam s náma ještě holky. Húca, Inka, Rára no a Zina mezi dveřma. Když to viděla moje panička, tak se začala smát, že prej tolik koní v tomhle boxu ještě neviděla. Nevim teda, čemu se tak divila, však my jsme skladní. No ale to odbíham od toho hlavního. Vyházela mi všechny kámoše ven a dával jsem jí teda dost najevo, že se mi to ani trošku nelíbí, ale ona vypadala, že jí to jako vůbec nevadí a vyčistila mě. Pak si donesla takový ty věci, co na mě vždycky oblíká, nechápu teda proč, nějaký sedlo a uzdečku, žádnej kůń to přece nikdy k životu nepotřeboval. Ale teď přijde to divný.... Ona neměla takovou tu čepici jako vždycky, měla nějaký podezřele krátký kalhoty a neměla takový ty černý ruce, jako vždycky mívá. Pak jsme teda došli na jetel a zase jsem okolo ní musel lítat na tom dlouhym vodítku dokola. Se mi motala hlava a pak i celej svět. No zkoušel jsem se vztekat, ale moc mi to nepomohlo no. Pak jsem teda jako přišel k ní a ona mi ani nesedla na záda, jak je její oblibou, ale šli jsme do stáje za kámošema a já měl hotovo. Jako bylo to super, ale bojím se příště. Snad mě moc neunaví.........

13.6.

Lidičky!!! Lidičky!!! Já už na to přišel. Ono když jdete něco jako dělat a připnou ás na to dlouhý vodítko, tak nemusíte hned běhat dokola, stačí jít v klidu v kroku. No vlastně jsem na to až tak úplně nepřišel no... ono se mi vlastně ani moc nechtělo... Ale když jsme změnili směr, jako aby se mi rozmotala hlava, tak jsem si trošku při tom cvalu vyhodil, aby se tak jako neřeklo no a panička si na mě nakonec i sedla. Byl jsem hodný. Opravdu jsem se snažil. Dokonce mě i pochválila. Jé, jak já byl rád, že jsem nedostal na zadek, asi to bududělat takle častěji. No a když už jsme měli teda jako padla, tak jsem uslyšel nějakej hroznej randál. A pak jsem to uviděl! Bylo to veliký, letělo to.... no vážně..... a přímo na nás.... tak jsem stál jako socha, v domění, že si mě to nevšimne. Ppanička mě hladila po krku a mluvila na mě, to mi hodně pomohlo. A nakonec moje finta vyšla, otočilo se to a sedlo si to na zem. Jako on to byl prej vrtulník no. V jednu chvilku jsem přemýšlel, že bych se jako začal hodně bát a panička by mohla hodně rychle jako dolů. Nakonec mi ale došlo, že by tam ten vrtulník museli chvilku pozdržet, aby přibrali i paničku a to by mě bylo smutno, protože já jí mám moc rád a ona mi dá vždycky nějakou tu mňamku.....

17.6.

Tak dneska jsem to vážně nepochopil. Šel jsem zase s paničkou něco dělat, ale tentokrát si tam stoupla ta paní, u které bydlím a nemusel jsem hned na začátku běhat do kolečka. To bylo vážně super. Řekl jsem si, že bych mohl být teda jako hodný a taky jsem byl. Ale oni tam maj takovej děsivej roh a musel jsem tam chodit. Když já se tak strašně bál.... A věděl jsem proč... Když jsem takle šel okolo. tak se tam najednou zpoza toho děsivýho stromu objevila taková divná přášera a já se jí hrozně moc lekl. Rychle jsem uskočil do strany potom hned dopředu a nasadil takový ten hrozně vyděšený výraz. Pak mě panička ubezpeřila, že to byl cyklista teda jako jo, ale i tak se mi do toho rohu vůbec nechtělo. Pak nám ještě zavařili hlavu, protože po nás chtěli nějakej zkrácenej klus, pak zase normální pak i zkrácenej a pracovní cval. No nejeden kůň by se z toho zbláznil, dělat takový věci, když je horko a požíraj nás ty ošklivý hovada. Doufám, že příště bude mít panička víc rozumu a ten repelent na mě vystříká celý, jinak mě ty hodava dočista sežerou.....

26.6.

Tak dneska to bylo teda super. Přišla jenom Klárka, vzala si Tessinu a šli jsme ven. Nejdřív jsem zkoušel tak jako jančit, protože jsem si myslel, že jsem najednou sám, ale Tessa má pomalý nožičky, tak šla jen za mnou. Pak jsme na ní počkaly, aby byla jako vedle nás a panička mě rázem prokoukla. Byl jsem opravdu hodný, ani jsem moc nekozloval. Jen jednou jsem to zkusil, jestli mi jde se jako postavit na zadní no. Jeli jsme na loupežníka, kde byla ta louka teda jako hodně zarostlá. Podle paničky jsme vypadali jako hodně ošklivý jezevčíci. Tu louku nahoru povídala, že budeme jen klusat, nechápu proč nešlo teda cválat. Prej se ta tráva zachytávala i o třmeny... no já tomu nerozumím. Potom o kousek dál bylo natažený přes jednu úplně úžasňákovou louku lanko, tak to tam nešlo. Šli jsme tedy jinudy, kde se konečně i cválalo. To jsem měl obrovskou radost, ale panička mě hodně brzdila :/ ... pak jsme šli nějakým lesem a tam najednou byli dva psi. No já se jich lek až hrůza. No a potom tam byly i nějaký dvě ženský, to jsem měl infarkt podruhé a nakonec se tam objevili i nějaký cizí koně.... No to už jsem nedával. Ukázal jsem paničce jak umím krásnou piafu, byla teda hodně zrychlená, myslím, že byla cvalová. No a honem jme odešli pryč. Pak za lesem se rozprostřela krásná velká posekaná louka. To byla nádhera. A dokonce mi panička dovolila cválat a vůbec mě nedržela. Já se tak krásně rozeběhl. Jo a pak jsem musel čekat na Tessu a byli jsme už doma.... Aspoň že ty mouchy tolik nežraly...

5.7.

Zase jsem byl týrán. Dneska přišla panička mnohem později, než obvykle. Prý má nějakou intenzivku se psem, ale to já jí nevěřím. Šli jsme naproti na louku, už je prý konečně posekaná, tak nebudem nic dupat. No nevím jak ty člověci nebo vy, ale já rozhodně nedupu. Našlapuju jako balteka, krásně jemně, ale to sem tahat nebudeme. Překvápko bylo už jen to, že jsem tam byl úplně sám ještě spolu s bubákem (bílý papír na zemi). No a tak jsem zkoušel, že nepůjdu tam a tam, neumim se vlastně ani krásně ohnout, místo malého kruhu jsou přeci lepší překroky atd... No nakonec mě teda ukecala, ale i tak se mi moc nechtělo. Pak se konečně nacválalo. Tak se mi povedl ten krásný vysoký cval, jak já ho umím a pak z něj dělám takový ty krásný hrby a kočičáky a kozlíky a někdo, kdo na mě sedí, mívá potom letecký den. Jenže to se nekonalo, protože panička už na to přišla, tak mě nenechala ani jeden kozlík nebo hrbík udělat. Aspoň, že jsem dostal tu mňamku... Zase jsem neskutečně týraný. Ale bývám víc. Když je horko a já se dle slov paničky spotím, tak pak vždy vezme kyblík s vodou, nabídne mi jako napít no a pak do něj strčí houbu a začne mě umývat. Ona tomu teda říká rozlepovat, ale pro mě je to hrozně studený a na těch zádech to opravdu nemám rád....

9.7.

Dneska, to byla vážně hrůza. Nešlo se na pole, jako obvykle poslední dobou, ale na jetel. A to byla opravdu hrůza. Na vedlejší pastvině jezdily traktory a dělaly rachot, ale to nejhorší mě teprve čekalo. PŘEKÁŽKY..... No to je moje smrt. Nejprve jsem se strašně bál těch stojanů s blendama. No kdo by se nebál, že jo? No začalo se. Nejprve jsem se tak jako zahřál a na řadu přišly kavalety. Nějak mi to špatně zpočítaly. Já mám kraťoulinký krok no a pořád jsem o ně zakopával, tak ty první 2-3 byly vždy v klusu a zbytek jsem přecválal, nebudu si přece okopávat kopýtka, to dá rozum. Pak se jim to teda povedlo a mě samozřejmě taky. Ta paní na zemi, co s námi občas bývá mi postavila řadu. To přišel první infarkt.... Vlnil jsem se a snažil se brzdit, dát hodně najevvo, že tohle jako ne. Ale panička povídala že jo, no tak jsem šel. Nějak nám to nevyšlo a panička mi škubla v pusince mojí jemňounký. A to teda neměla dělat. Vztekal jsem se, vyskakoval atd... No a šlo se na opravu. To už bylo teda jako dobrý, ale když já tak nerad to počítání, tak jsem se teda snažil znova vysvětlit paničce, že může zulíbat matičku Zemi, ale marně. Vždy zůstane nehoře. Vůbec nechápu jak to dělá... Pokaždý jsem po doskoku začal skákat a dělat kočičáky a jiný kreativní cviky. A pořád to nezabralo.  Aspoň se mi povedlo udělat jí toho pěknýho monokla.... Ona totiž ta paní na zemi něco měřila, pak skočila a já se lekl. Honem hop do prava, šleh hlavou nahhoru a panička tam měla svoji hlavu, tak jednu chytla a už jí to pomalu začalo červenat. Já se jí musel smát, ale potajmu, abych náhodou nedostal na zadek... To je tak, když po mně chtěj něco, co já nemám rád. Snad si to příště rozmyslej.....

19.7.

Tak tohleto na mě bylo moc. Nejen, že začaly tábory, panička má prej dovoleou a chodim an můj vkus moc často pod sedlo. Ale ještě tohle do toho? No to je moc. dneska mě čistila nějaká jiná osoba. Panička moje to nebyla. To bych ještě nějak zkousl. Panička mě potom přišla dát sedlo a uzdečku, to bylo taky v pořádku. Ale. Ona neměla ten černej škopek na hlavě. to už se mi zdálo mooc divný. A měl jsem pravdu. Vzala si mě dneska ta jiná osoba, co mě čistila. Zděsil jsem se, co se bude dít. Vylezla na mě, dala mi mňamku a pak po mě nic nechtěla. Začínalo se mi to pomalu líbit. Pak po mně už něco chtěli, ale moc toho nebylo. a ta osůbka byla taky hodná. Sice nejdřív moc nevěděla co se mnou. Asi se trochu bála. Určitě jí někdo vyprávěl, jaký já umím být zlobílek. Na ní jsem byl ale hodný, to si potom užije panička za to, že jsem musel pracovat s někým jiným. Prý jí nebylo dobře. To já jí ale nevěřím, protože přišla a protože měla foťák. Snad mi udělala aspoń nějakou pěknou fotku. A snad už mě nebude příště níkomu půjčovat. Nechápu, proč mě takle trestá? Ta teta mi sice dávala taky mňamky a dobrý, ale já zůstanu věrný tý mojí paničce, ta už stejně ví, jak na mě.....

21.7.

Dneska to bylu úplně božííí.... Přišla panička a šlo se jezdit ještě s holkama na jetel... No a my jsme skákali. Dneska mě to opravdu moc bavilo. Jako pozlobil jsem jí, ne že ne. Ale bylo to proto, že ona pozlobila nejdřív mě. Prej se lekla, jak jsem vyskočil vysoko a škubla mi v mojí papulce a to já nemám rád. Taky jsem jí za to řádně vyčinil a pak si už dávala pozor. No já byl tak spokojený a nadšený, to si nedovedete nikdo představit. Doufám, že další trenink bude zase tak super...

5.8.

Já vím... už jsem sem dlouho nic nenapsal. Ale víte, kolik já měl starostí?? No hrůza. Nejdřív mi odjela panička. Prej na dovolenou, to jí tak budu věřit. Není nic lepšího, než trávit čas jen se mnou, ještě se o ní budu dělit s nějakym vousatym dvojnožcem. No a Jako by toho všeho nebylo málo, tak jsem zůstal doma sám. Úplně sám. No vlastně tu byla ještě Dájina no, ale to je to samý, jako zůstat sám. Onii si totiž všichni jeli na nějakej vandr nebo co... A mě tu nechali. Taková drzost!! Dokonce pak byli pryč i přes noc a já se hrozně moc bál. Naštěstí nás s Dájinou nikdo neukrad a nic se nám teda nestalo no. Měl jsem neskutečný nutkání někam utéct nebo je jít hledat, ale vydržel jsem to a ta paní, co tu s náma bydlí, mě moc pochválila a dala mi mňamku. No a pak si přijede panička, vleze k nám do ohrady, já za ní teda přišel jo, ale hned jsem zjistil, že to byla chyba. Měla v ruce kýbl a něco tam šramotilo. Bbylo mi to nabídnuto, tak jsem neodmítl. To bylo ale hnuuuuusnýýý. Prej mi to pomůže proti mouchám a hovadům. Prej je ten česnek dobrej nebo co. Nakonec se teda obětoval Luis a zdlábl to. Snad už mi to nebude nikdy víc cpát... Vážně super shledání...

6.8.

Super ráno dneska. Konečně přišla panička a šli jdme jezdit. Moc jsem se těšil a byl jsem na ní i hodný. Vymýšlela samý super věci a mohl jsem pak i běhat jak jsem chtěl a dokoonce mi i zahodila při cvalu otěže, takže úplně bájo. Pak když jsme dojezdily, tak jsem viděl Inku, jak se zkrášluje v hlíně na pastvině, tak mě napadlo, že bych mohl paničce udělat radost, když už si vzala ten foťák a taky se zkrášlit.

19.8.

No hrůza dneska. Byl jsem rád, že vidím paničku. Ona totiž vždycky donese nějakou mňamku, dneska to byly slaďounké mrkvičky no a pak jsem musel domu. Vyčistila mě a šlo se jezdit. Mě se teda dneska vůbec nechtělo, musela se hodně snažit. Najednou to ale přišlo. Já si toho všiml. Pod střechou v tom přístřešku na jeteli byly hrozně strašidelný stojany na překážky. Nikdy předtim tam určitě nebyly a určitě tam bylo něco moc strašidelnýho. Ani projít okolo jsem nechtěl a panička mě pořád nutila. no já málem dostal infarkt. Naštěstí bylo docela teplo, i když byl večer, tak jsme brzo skončily. Snad už to nebude zítra tak děsivý....

20.9.

Teeeda, já jsem tady ale dlouho nebyl. No ono se taky nic nedělo. Panička tu byla, já byl hodný, pak tu zase nebyla no a teď sem začala chodit s takovýma nějakejma malejma lidma. Prej se jim říká děti. Naštěstní teda nesedají na mě, ale jezdí na Zině, to je ale jinej příběh. Dneska jsem byly zase naproti na louce, že jako budeme běhat. Mě se teda ze začátku vůbec, ale vůbec nechtělo. Pak mě ale panička překecala a já teda šlapal no. Najednou přijelo a zaparkovalo nějaký černý auto. My zrovna cválali kolem, když se najednou otevřely dveře a vylezla nějaká ženská. Já se tak vyděsil, až jsem zjistil, že umím překroky ve cvalu doprava a jen tak pro cvik jsem si udělal ještě pár hrbíků. Panička mi teda zůstala na zádech, což jsem nečekal. Vynadala mi, dostal jsem na zadek a musel znova nacválat a opravit to no. Potom jsme přišli k té paní blíž a ona vypadala, že mě chce sníst a udělala krok vpřed. Jí neváhal, couvl, uskočil, škubl hlavou a panička líbala matičku zemi. Jako dopadla dobře na nohy, tak jí nic nebylo, vylezla zpátky a ještě jsem musel makat-. Kdybych to prej neudělal, tak už jsem měl klid.... No nic, snad příště .....

13.10.

Jéminkote!!! Měl bych si dát přes kopýtka. Jsem to ale lempl, že sem vůbec nic nepíšu. 'Ono se toho moc neudálo teda.... Nejprve jsme šli s kamarádama na prochajdu jako na zapřenou a doufali, že to nikdo nezjistí.. Ale ten uraženej kůl a upadlej provázek na zemi moc kecali a my měli průšvih. No vlastně jsme to prozradily všichni, když dorazila ta hlavní panička, co s námi bydlí a my jí přišly naproti úplně odjinud. No a my s Rárou jsme tak trošku uklouzli na silnici a máme trošku odřený boky no... Hold si musíme dát příště majzla, aby na to nikdo nepřišel :D ...

21.10.

Juhůůůůů tak dneska to bylo bóžííí..... Šli jsme na jízdárnu a tam jsem teda trošku zlobil, né že né, měl jsem plno energie. Nejprve jsme tam byli sami a moje panička, která mi seděla na zádech pořád něco říkala a pokřikovala na ty koně okolo, aby jako pracovali a co maj dělat. To jsem si říkal, že bude zase nuda v Brně a navíc se mi nelíbil ten písek, moc se mi tam bořily nohy. Pak přišla ta paní, co u ní bydlím s foťákem na krku a nějakym strašidlem. ona to teda byla jedna holka, co tam za náma taky chodí, ale to jsem v první chvíli nepoznal a vždycky se jí strašně lekl. To pak měla panička radost. No a najednou se ta paní s tím foťákem začala pohybovat okolo těch překážek a něco tam stavět no a pak, pak jsme skákali :D .... To bylo úplně super. Nejdřív bylo potřeba pozlobit paničku po prvním skoku jako aby nevyšla ze cviku a pak už jsem byl ten nejhodnější koníček a poslušně skákal. Já teda moc nevěděl, že skáču, bylo to pro mě malinký, ale aspoň něco :)

26.10.

Jo dneska to bylo úplně příšerný.... Panička přišla, vyčistila a šli sjme naproti. To by nebylo tak strašný. Ještě tam s náma byly naše holky, to by taky šlo. Jenže. Odebrali jsme se směrem doprava do Krásný, kde byly na cestě takový divný nový věci na tom poli. Šli jsme si to hromadně všichni očuchat a vůbec se mi to nelíbilo teda abych pravdu řekl. Došlo se až na konec pole, kde jsme naklusali, nacválali a jely na ty hnusný dva stromy na zemi. U toho prvního jsem prováděl svou oblíbenou ještěrku, ale byl jsem přeprán a musel ten strom skočit, u toho druhého se mi to povedlo objet, ale byl jsem otočen a poslán opět skákat. Tak jsem to teda skočil. Šlo se dál směrem ke stáji, kde byly ještě další takovýdle ošklivý překážky. Byla tam jedna vyšší, kterou naštěstí panička skákat nechtěla, prej až někdy jindy, až na to uvidím :D . No a pak další dvě. Tu jednu jsem teda skočil a pak vysvětloval paničce, že takle jako ne, že tohle se mě nelíbí a mrška jedna se mi stále na těch zádech držela. No a pak jeli naproti nějaký cizí koně, který jsem vživotě neviděl no a to byla konečná. To už se potom nepracuje, zírá a zlobí.... No tak nakonec jsme došli v kroku a já tiše doufám, že takovýhle hloupý nápady už panička mít nebude.....

27.10.

Tak jsem doufal, že už nezažiju den jako byl ten včerejší. Nevyšlo mi to. Nejdřív odešlo plno kamarádů někam pryč, prej na nějakýho Huberta či co. No a potom přišla panička a šli jsme na louku naproti. A tam to začalo. Plno lidí, aut a dokonce i cizích koní!!!! Prej už ten Hubert jako skončil a budou nějaký srandahrátky. Mě to ale moc jako sranda nepřipadalo. Nejdřív jsme zastavili u takovýho pochybnýho sudu, kde panička něco vypila. Naklusali a hurá na kavalety. Jenže ty kavalety byly minule černý a dneska byly zeleno-modrý. Určitě by mi něco udělali, tak jsem musel honem zabrzdit a ukázat paničce, že se hrozně bojím a nepůjdu tam. Nakonec mě přesvěčila a oni mě opravdu nesežraly.... Pak tam bylo něco červenýho na zemi, to se naštěstí jen obkroužilo. Další následovala ošklivá zelená překážka. Tu jsem teda z donucení skočil a pak ukázal paničce, že to bylo krajně nevhodné a nelíbilo se mi to, až zulíbala matičku zemi. Asi jsem to trošku přehnal no. Ale v euforii jsem zdrhnul přes silnici ke kamarádům k ohradě, kde mě lapili a panička vylezla zpět na má záda. Znova jsem musel makat a pak jel před námi Levis, že si to jako opravíme. Ta zelená se mi pořád nelíbila, ale už jsem nebyl tak zlý. Jen jsem udělal pár hrbů a musel jít dál, panička mě pořád pobízela. 'Opravilo se to, já byl pochválen a naštěstí jsem ten hrůzný den přežil....

2.11.

No nechtělo se mi dneska. Panička přišla ke stáji se sedlem v ruce a to už jsem věděl, že bude zle. Dlouho mě přemlouvala, ale nakonec jsem jí neodolal a do té stáje ji následoval. Vylezli jsme ven, to bylo první zděšení. Zase na to místo, kde mě v sobotu týrali. Plno koní a lidí, to já vážně nerad. Nakonec mě čekalo milé překvapení. Nikdo tam nebyl. Jen já a panička. Nejprve se mi opravdu nechtělo, ale nakonec panička povídala, že jsem ztratil brzdy. Mě se prostě chtělo běhat. Pak tam přišla i nějaká paní, která si nás fotila a pak nám ty fotky aj poslala. No a panička mi ještě potom zpravila trošku chuť. Byly tam ještě překážky, tak jsme si trošku zacvičili, zaskákali a bylo pro dnešek hotovo. Takle spokojený a hodný jsem zase dlouho nebyl.

3.11.

Řeknu vám, to spinkání doma je vážně super. Jste v klidu a když přijde panička tak mám mnoho energie, kterou můžu používat. Paničce se to teda moc nelíbí, prej potom nemam brzdy a musíme hodně běhat. Já jsem ale opačného názoru. Je to super být na veliké louce a běhat a běhat a běhat.... Ani se u toho nespotim, zato panička prej může jít vždy do ždímačky :D . No a procvičim i akrobacii. Třeba zrovna dneska jsme cválali okolo toho křoví, co je u silnice, ostatně jako běžně, no a ona se tam najednou objevila kočka. Nebudete mi věřit, jak já se lekl. To jsem musel v tom cvalu okamžitě uskočit do strany a honem cválat dál, co kdyby mě chtěla náhodou sežrat... Pak už jsem byl uklidněn teda a hodný no.....

12.12.

No jednoduše prostě nestíham. Je tu toho tolik novýho. Tak třeba to, že jsem vlastně asi šéf. Nevím teda jak mě to napadlo, ale asi to bude tím, že když kamkoliv jdu, tak mi všichni koně uhýbaj a já si vlastně vybíram, kdo u mě bude a tak :D . No a jak si tak vybíram i to veliký místo, abych se mohl tak pěkně roztáhnout, tak mě ve stáji přesunuli na tzv samotku. To je takový to místo, kdy stojíte sám a nikdo vedle, teda jako vedle jsou a ne úplně vedle mě. Docela na nic, nemam koho komandovat a uzurpovat. No a další novinka. Nevim, jestli jste si toho ale všimli. Venku je SNÍH .... úplně super ne :D panička teda nestihla nic vyfotit, prej nemá čas běhat ještě s foťákem, ale to jsou určitě jen výmluvy.... Jo a ještě na mě byla moc hodná ta moje panička. Obstarala mi totiž novou ohlávku, takovou zvláštní. Když na ní zasvítí světlo, tak světélkuje jako světluška. Nejdřív mi to přišlo divný, co mi to září pod očima, ale začínam si něak zvykat.

23.12.

Tak se ke všem přidám i já. Přeji Vám všem, teda i s paničkou no, krásného a bohatého Ježíška a samozřejmě i šťastný vstup správným kopýtkem do Nového roku 2019. Všichni si pořádně odpočiňte a načerpejte sílu na ten další rok....