Ze života našich koní 5

Rára: „ To snad není možný! Dneska jsme zase byli na jízdárně. To není vůbec žádná sranda!“

Artuš: „ Co zas bručíš. Tak moc jsme zase nepracovali a dostali jsme za to odměnu. Jak od paničky, tak od jezdců.“

Levis: „ A tentokrát jsme i cválali, tak co řešíš.“

 Artuš: „ No, a Sáře to docela šlo. Sice občas nepobízela správně, ale já jsem si to přebral.“

Rára: „ Když ona je ta jízdárna ohražená.“

Artuš: „ Poslyš, že tobě vadí, že nemůžeš s Barčou utíkat. Ona se tě nebojí a zvládne tě zastavit.“

Levis: „ Hele, všimla sis, co měla panička na sobě? Kdybys vyváděla moc, tak by si na tebe sedla sama, a to bys teprve musela sekat latinu. Ta by se s tebou zrovna nepatlala. A že vím, o čem mluvím.“

Artuš: „ Tak to asi víme všichni.“

Dája: „ Poslyšte, vy si pořád na něco stěžujete, ale všimli jste si vůbec, jak se o nás děti hezky starají? Nejenom, že nás čistí a krmí, ale koukněte, jek nám tu hezky uklidili. To nám sem panička určitě nechá přivézt nové balíky.“

Tessi: „ Možná, že bysme na ně mohli být taky hodní.“

Rára: „ Hm, tak to si ještě rozmyslím.