Ze života našich koní 7

Artuš: „ Tak jsi měla pravdu.“

Zina: „ No vidíš. Však jste si to volno zasloužili.“

Rára: „ Zato my jsme to odnesly. Dneska jsme byly na řadě my.“

Zina: „ Ale, však nás neubylo. Pár dětí na lonži a spousta chleba k tomu.“

Rára: „ A proč mám chodit na lonži já? Já přece pod začátečníky nechodím.“

Levis: „ Všecko je jednou poprvé. Už bys měla být dost rozumná, abys mohla učit i malé děti. A začátečníky ti panička stejně nesvěřila. Barča na tobě jezdí normálně, a Markéta v sedle taky nevypadá úplně nejhůř.“

Artuš: „ Když můžeme chodit na lonži my, tak nevím, proč bys nemohla taky. Stejně nejvíc dětí odvozí Zina.“

Zina: „ To je pravda. Panička na mně spoléhá, že je ohlídám, aby nespadly a nenatloukly si.“

Rára: „ Abyste se nezbláznili.“